Včera večer jsem koukala na video s Avou a Sylvou na Příznacích. Mimo mnoho dalších témat mluvily o tom, jakou cítí potřebu se teď stáhnout, omezit činnost a být se sebou. Mluvily i o tom, že se nemáme pouštět do ničeho nového, do životních rozhodnutí, protože se vše neskutečně rychle mění. S tím, že se vše neskutečně rychle mění, dokonce otáčí, úplně souhlasím. Zrovna minulý týden jsem řekla kamarádce, že se má přestěhovat přes půl republiky, opustit rodiče, kamarády, práci, syn školu. Bylo to rozhodnutí, pro které se během pár minut neskutečně nadchla. Opravdu měla, bylo to to nejlepší, co v tu chvíli potřebovala udělat. Řekla o tom příteli a ten s nadšením souhlasil. Jakmile si prožila vše, co si v tu chvíli prožít měla díky opuštění svých pohodlných ne-jistot, odpoutání od rodiny, seply se u ní programy, které by se bez onoho rozhodnutí spínaly těžko. Pustila k sobě změnu, přijala ji, prožila a tím pro ni setrvávání v ní ztratilo smysl.
Nedělejte rozhodnutí, prostě buďte, bezhlavě jednejte.
Chcete prodat dům? Udělejte vše pro to, abyste ho prodali. Spor nejde vyřešit jinak, než soudní cestou? Zavolejte právníkovi. Chcete odejít z práce? Řekněte to šéfovi. Ono ozvat se, projevit, pustit konečně to, co ve vás vře, uposlechnout volání po změně je přesně to, co teď v tuto chvíli potřebujete. Obrodit vztah neznamená, že se s partnerem musíte nutně rozejít. Začít nanovo v práci taky nemusí znamenat změnu povolání.
Ono už jen vyslovení našeho nesouhlasu, ohrazení se, pro nás znamená nový začátek. Být upřímný k sobě, znamená být upřímný i k druhým. Důvod, který vám brání být upřímný k druhým lidem- ať už je ten člověk pomyslná autorita, nebo i partner, vaše dítě, kamarád, vám brání v upřímnosti k sobě sama.
Letošní rok je pro nás velké požehnání. Už od ledna se na nás doslova ženou obrovskou rychlostí všemožné změny. Není to jednoduché. Není jednoduché oprostit se od svých ne-jistot a důvěřovat si v realizaci našich snů. Není jednoduché přestat přemýšlet, vymýšlet možné alternativy pravděpodobnosti (o tom Sylva taky včera mluvila a já se se svými zážitky z poslední doby jen pousmála ). Ale odevzdat se sobě sama a už si jen užívat jízdu životem, je opravdu osvobozující. Energie, ve kterých se nyní nacházíme nám umožňují lehký, krátký a přesto intenzivní prožitek, po němž přichází vše nové.
Byly doby, kdy jsme se museli nimrat v minulých životech, v dětství, hledat, který program, nastavení může za to, co nás v životě tíží. Teď stačí dovolit si prožít a ono to už samo odejde. Ale pozor- dovolit si prožít v upřímnosti k sobě a umožnit prožít i lidem, kterých se to týká, v upřímnosti k nim. Nesnažit se chránit všechny kolem sebe, nesnažit se jednat na základě sebe-cenzury, nebát se projevit. Upíráním lekcí druhým lidem jí my sami projdeme jen těžko. Můžeme řešit vše jen v sobě, pomyslně odlehčovat druhým od bolesti, ale toto není řešení situací, které patří do budoucnosti. A věřte mi, že s tímto mám opravdu zkušenosti…
Další věc, která byla řečená a tak trošku mi nedala spát, je ono zmiňované stáhnutí se z činnosti. Proč bych byla vedená k tvorbě terapeutické místnosti, která zároveň bude zázemí pro léčení v kruhu, aktivační pobyty, když to tak vlastně nebude?
Odpověď mě až dojala
Všichni, kteří doposud šli v přední linii terapeutů, léčitelů, ezoteriků,… mají nabrat síly na završování naší práce tady na Zemi. Byli ti první, kteří ve štafetě vyběhli a teď nám předávají kolík. Není to proto, že by už doběhli. Ale naopak proto, aby nabrali síly k našemu společnému běhu do cílové rovinky. Díky jejich vytrvalé práci, díky jejich neúnavné pomoci, tvorbě videí, psaní článků, pořádání seminářů, setkávání,… jsme my z druhé linie právě tam, kde jsme. Kde bysme byli bez Anthei, Hanky, Avy a Ondry, Diamantey, Ramony, Indigového zpravodaje,…? To oni byli a jsou naší inspirací, byli a jsou těmi, kteří nám dodávali podporu, ukazovali vodítka a směr. Šli tak neúnavně, s takovou vervou a já jim za to jsem ze srdce vděčná.
Nyní je však potřeba, aby si taky odpočinuli, uzavřeli vše, co potřebují, nabrali síly, protože teď, právě teď začne ta opravdová jízda. Jaký by podal výkon běžec, který by měl nevyčerpatelný svalový potenciál a kapacitu plic? Tak, jako my všichni dohromady v posledních fázích osvobozování Země.
Děkuju, že jste udělali ty těžké první kroky, děkuju, že jste šli cestou, kterou my jsme ještě neviděli. Dovolte si odpočinout stejně tak, jako my si dovolili vyčkat na teď. Projděte si vším, čím potřebujete. Bez vás v plné síle to nepůjde.
S láskou a úctou
Michaela
Fotografie od Ann H na Pexels.com
