Někdo slaví dušičky, někdo halloween, někdo Samhain. A někdo prostě jen obleče děti do kostýmů do školy a školky, vyřeže dýni a udělá podzimní dekorace… Jaká skupina jste vy?
Já jsem tradice milovala. Tedy od nějakých nácti, kdy byla cest nechat se vymrskat při Velikonocích, nebo jít na hody v kroji.
Byla cest podílet se na tom, co bylo zažité x generaci přede mnou a já mohla sdílet to, co dělali nespočet mých předků. Lidí ve vesnici, okrese, kraji, zemi.
Stát nehnutě na Velikonoce, kdy jsem nevěděla, jestli ten, či onen udeří pomlázkou víc, bylo jako koruna mého ženství. Jsem dívka, žena a jsem hrdá, že tady můžu stát a nechat se řezat. Od jednoho jemně, o druhého bolestivě.
Má upenlivost na tradicích si dala na pár let pauzu. Byla to pauza, která mi dovolila jakýsi reset toho, co vlastně chci já. Mých hranic a rozhodnutí, že tohle chci a tamto ne.
Začala jsem objevovat pojmy jako Beltain, Slunovraty, novy a úplňky, a taky své vlastní cykly. Vše se spolu nádherně propojovalo a já jsem v nich byla zcela pohlcená prožíváním, ale taky jsem sebe sama pozorovala jaksi zvenčí. Byla jsem jako vědec a zkoumány objekt v jednom. Jako zámek a klíč v jedné osobě.
Tento přístup jako by popisoval mou osobu, mou bytost. Jsem, prožívám a díky tomu vnímám vrstvy, součinnosti a celistvost. Vidí Velikonoce, vnímám ženské potlačování, ale zároveň protknutí staršími tradicemi jara i velikost oslav nového života. Prolíná se mi historie s nynějškem a budoucností. To vše pro jediný den…
Oslava dušiček mi vždy přišla tradiční. Nese se v energiích „musím; dělá se to tak“ a tak mě nenadchla. Prolomilo se to však, když jsem objevila, co znamená Den mrtvých v Mexiku.
Oslavy, vzpomínání, veselí. Každý máme své kořeny. Ty mé významné se teď ozývají právě z těchto krajin…
Miluju provázanost světa, která nemá vysvětlitelné spojitosti. A tohle období je důležité snad pro všechny národy. Váhání vah s neoblomností štíra. Konec října a nástup listopadu. Zapalování svíček, čištění a užívání si prostého bytí. Propojování života tady a životem po (nebo před?).
Nevěřím na dny kdy se něco má dělat. Na Valentýna si vyznávat lásku, na výročí jít na výjimečnou večeři… Věřím na to, že každý den je vhodný na vše, co chceme dělat. Věřím, že každý den je skvělý na vzpomínání na mrtvé. Být s nimi v propojení, i když na ně zrovna intenzivně nemyslím, nebo jim nrzapaluju svíčku na hrobě. Věřím, že každý den je vhodný na oslavu, dárky, pozornost a plnění přání. Ne jen na výročí, narozeniny, nebo svátky.
Energie Samhainu ke mně dnes přišla tak nějak sama. Něco málo jsem si o něm přečetla, něco připomenula. Jedno pro mě ale bylo jasné. Zapálit svíčky přes každým oknem. Otočit vyřezanou dýni směrem ven a kochat se ve tmě nádherou osvětlených oken.
A pustit si u toho s popcornem Muže v černém 2 bylo jako podtržení všudypřítomného prolínání světů. Nejen živých a mrtvých….
Jak vnímáte tohle období vy?
Slavíte ho?
Máte své rodinné rituály?
Budu se těšit na odpovědi
Krásný zbytek Samhainu
Míša
