Nestane se často, že by mi došla slova – hlavně ta psaná. Dnes jsem je ztratila. Jsem v hlubokém prožitku, obklopená svým nitrem. Neexistuje čas ani prostor. Z minulosti, přítomnosti a budoucnosti se stalo jedno velké JÁ JSEM.
I tak se pokusím popsat pobyt v Křišťálové jeskyni a procesy, které ho doprovázely. A začnu pěkně od začátku. Navrácením se do doby před několika lety, když jsem se při meditaci ocitla v jeskyni.
Byla to jeskyně, která obsahovala kompletní zápisy mé cesty. Byly v ní všechny situace z mého dětství, dospívání, současnosti. Uprostřed byl velký kámen, který fungoval zároveň jako projektor. Promítal do prostoru zážitky z mého dětství, dospívání i dospělosti. Viděla jsem se doslova jako na videu. Čtyřletá Míša, která se směje, protože ji tatínek rozesmál. Viděla jsem maminku, která stála opodál a uculovala se při pohledu na svou šťastnou rodinu. Viděla jsem 17 letou Míšu, která se poprvé setkala s Martinem. Viděla jsem 25 letou Míšu, která se rozhodla nechat si dítě a jít tím proti celému světu.
V prostoru této jeskyně neexistovaly prožitky ani emoce. Na každý záznam jsem koukala ze zvláštního rozpoložení klidu a vyrovnanosti. Ten den jsem pochopila neutrální podstatu všeho, vždy a všude.
Do jeskyně jsem se ještě několikrát v meditaci vrátila a pokaždé mi pomohla vnímát hlubší a hlubší úrovně bytí.
Pobyt v Křišťálové jeskyni
Od vybudování mě jeskyně volala. Každý den jsem si říkala, že si tam půjdu vypít alespoň kávu, ale vždy jsem na to zapomněla. Tedy až do dnešního dne. Ráno jsem se vzbudila a věděla, že dnes jsem připravená. Uvařila jsem si kávu, oblékla svetr a šla v ní zapálit svíčky. Byla jsem neskutečně udýchaná, jako bych se ocitla na vysoké hoře, kde je řídký vzduch. Dýchala jsem ztěžka a uvědomila si, že tento stav trvá od včerejška. Když jsme včera se sestrou jeskyni fotily, obě jsme funěly jak párek volů.
Sedla jsem si na lehátko a nemohla popadnout dech. Jako by kolem mě nebyl skoro žádný. Snažila jsem se dýchat zhluboka, ale bylo to jen horší. Věděla jsem, že to není ani vzduchem, ani následek fyzické aktivity. Něco se dralo napovrch…
V místnosti, ve které jde pára od úst bylo najednou takové vedro, že jsem odložila svetr i deku. Hořel mi obličej a pálilo na hrudi. Tak moc jsem se bránila vlastním procesům, že jsem na chvíli musela odejít. Vrátila jsem se s láhví vody, posadila se a zahleděla jsem se do křišťálového gridu. Volal na mě kámen uprostřed. Doslova mě skenoval pohledem. Nemohla jsem z něj odtrhnout oči stejně, jako z kamenu v meditaci. Protínal mé tělo jako lejzrový paprsek a ve vlnách se mi začalo svírat a uvolňovat srdce. Sevření, uvolnění, sevření, uvolnění. Věděla jsem, že dnes to bude velké. Takový stav jsem ještě nezažila.
Lehla jsem si na lehátko. Nebylo nic, na co bych se měla zaměřovat, co bych si měla zvědomovat. Měla jsem se zcela odevzdat. A to jsme taky udělala.
Umožnila jsem sama sobě tak hluboký proces, přicházela mi taková uvědomnění. Rovina, do které jsem se dostala, předčila moje už tak hluboké přístupy. Uviděla jsem pravou tvář přístupů a iluzí, ve kterých jsem se držela. Dech se mi zklidnil, slzy tekly proudem a mohla jsem se konečně nadechnout.
Už vím, proč jsem nemohla dýchat. Postavila jsem si kolem srdce tak tlustou barikádu, že jsem nebyla schopná vnímat lásku, která ke mně posledních 7 let přicházela.
Už vím, proč přišel nával horka. Snažila jsem se s takovou vervou být silná a vždy nad věcí, že mě to spalovalo.
Už vím, proč vznikla Křišťálová jeskyně a proč mě k sobě pustila až dnes. Dnes jsem byla připravená tohle všechno otevřít a ukončit.
V jeskyni jsem strávila s přestávkami 2 hodiny. Postupně začaly dohořívat svíčky na schodech. Byla to nádherná součást všeho, co jsem v jeskyni prožila. Po každém uvědomění dohořela jedna svíčka. Po uvolnění pláčem další. Zbyly jen 3, které jsem rituálně sfoukla při stoupání nahoru. Už můžu. Prožila jsem vše, na co jsem se připravovala takovou dobu. Završila se témata, která mě provázela tolika inkarnacemi. Strach být rozpoznána, strach otevřít své srdce, strach skutečně milovat a ještě hlubší důvěra v sebe a život.
Stále jsem ve stavu hlubokého uvědomění. Hodinu po vystoupení z jeskyně. Cítím, že se přepisuje celé mé vědomí, upravují informace v buňkách. Neexistuje musím. Celý svět se proměnil ve velké vyjádření JÁ JSEM.
Pobyt v Křišťálové jeskyni je neskutečný zážitek. Nejde jen o vizuální stránku, která je ohromující. Jde především o tak hluboké přepisy, uvědomnění, která nad Zemí snad neexistují. Ocitnete se v jeskyni vlastního vědomí, které vám umožní přepsat každý záznam, uvolnit každé sevření, které už s vámi není synchronní.
Chce to však pořádnou dávku odvahy a naslouchání procesu. První část pobytu pro mě byla natolik silná, že jsem musela z jeskyně odejít. K tomu slouží vstupní místnost. Najdete v ní zapálený krb, kuchyňku a pohovku. Před vstupem do Křišťálové jeskyně se budete na pobyt připravovat. Může to být od termínu objednání, nebo den předem. Otevřete se procesu a nebraňte si v něm. Čeká vás nezapomenutelný zážitek, kterým vám pomohu projít.
