Znáte ty situace, kdy nevíte kudy kam a nedostává se vám odpovědi? Právě tehdy je nejvyšší čas vše odevzdat a nechat se unášet proudem. Kdyby mi toto někdo řekl ještě před měsícem, asi bych ho poslala do háje. Teď ale můžu říct, že je to jeden z přístupů, který mi změnil život.
Byli jsme velice dlouhou dobu učeni, že máme všemu přijít na kloub. Že vše má své řešení a čím dřív ho najdeme, tím dřív budeme v klidu. No… Není důležité, co jsme se naučili, co jsme prožili, ale zda se s tím ztotožňujeme právě v tuto chvíli, a nebo chceme najít jiný způsob.
Milovala jsem matematiku. Ten euforický pocit, když jsem vyřešila zadání a ještě za něj dostala krásnou známku. Milovala jsem ten adrenalin při rychlých testech a konečné zúčtování, jestli jsem počítala správně, nebo udělala chybu. A samozřejmě nesnášela pocit selhání, když výsledek byl špatně. Počítání příkladů a slovních úloh je krásný příklad toho, jak řešíme své životy, své rozhodnutí. Každý krok pečlivě zvažujeme ze všech stran. Několikrát po sobě řešení zkontrolujeme a i tak si nejsme jistí, zda jsme vše udělali na jedničku.
A tak vyjdeme že základní školy, ze střední, z vysoké a stále dokola uplatňujeme tyto přístupy. Je tento partner ten pravý? Je přesně on ta proměnná, kterou mám doplnit do své rovnice? Co když jsem se u něj s něčím přepočítala a výsledek bude chybný? Je tato práce pro mě ta pravá? Zapadne do vysněného výsledku? Je tento dům ten pravý? Je toto město to pravé? Dostanu se s těmito kroky do své vysněné budoucnosti, spokojenosti? Budu schopná dát si za to jedničku? A co když já bych si ji i dala, ale druzí mě ohodnocují jen dostatečně?
Tato doba nám přináší velké dary. Jedny z těch největších jsou možnosti a situace vzdát se našich pohodlných ne-jistot. Proč ne-jistot, když je bereme za jistoty?Nuže…
Energie sílí a my na sebe stále více tlačíme, abychom se vzdali svého pohodlí a šli za skutečným naplněním. Vše má svůj hluboký pravdivý význam a pokud se nebudeme nutit utápět v lítosti, smutku a depresi ze všeho hrozného, co se ve světě a nám děje, můžeme prohlédnout skutečný význam tohoto nynějšího dějství v představení s názvem Rok 2020.
Mě samotnou přivedla, z toho pohledu tvrdě, tato ,,krize“ k velkému milníku hojnosti a naplnění. Najednou jsem přišla do fáze svého života, kdy jsem měla možnost opustit to, co je podle minulosti jisté, mohla jsem zjistit, že co je psané, není dané a že pokud už nehnu zadkem, bude mě to stát víc a víc nejen energie, ale i peněz. A tak se po dlouhých třech měsících začal stávat můj sen, mé předurčení skutečností.
Neskočila jsem do něj po hlavě. Byla jsem až moc přemýšlivá a nedůvěřivá- v sebe sama. Dokud jsem se s touto možností sama neztotožnila, stále se mi naskýtaly nabídky z jedné i z druhé strany. Bylo pro mě až moc malované být finančně nezávislá, nemít alespoň kousek své jistoty v podobě nájemníků v části domu. Bily a praly se ve mně mé sny, větší potenciál na mé cestě a odložení části mě prahnoucího po jistotách. A jak jsem krásně spadla na zadek, když se mé iluzorní jistoty staly vlastně ne-jistotami. Věříte, že máte jistotu ve smlouvě, kde je vše černé na bílém? Věříte, že každý měsíc dostanete plus mínus stejnou výplatu, protože to máte napsané černé na bílém ve smlouvě? Věříte, že tento příjem je pro vás jistý, protože vás nemůže ničím neobvyklým překvapit? Pojďme si zahrát hru jménem Rok 2020…
Přinutila nás prožít své existenční strachy, strachy o život, o rodinu. Přinutila nás prožít vše, co jsme v sobě z bolesti tak dlouho skrývali. Jen tehdy, když to vyjde napovrch, je možné si rozmyslet, zda s tím něco uděláme, nebo si to ještě necháme. A upřímně, čím více to budeme držet, tím více to bude od nás chtít odejít. Tato doba nám otevírá brány vstupu do neznáma. Ano, vypadá to na první pohled děsivě. Někdy i na druhý a třetí. Ale jakmile pustíme, všechny ne-jistoty, které nám brání ve skutečném štěstí, naplnění a hojnosti, začneme prožívat náš ráj na Zemi. Láká vás zkusit něco nového? Máte chuť dát výpověď a jít si za svým snem? Máte chuť se přestěhovat? Znenadání založit rodinu? Skočte do toho po hlavě, neváhejte tak dlouho, jako já. Čím déle to odkládáte, tím více si odkládáte vlastní pocit naplnění.
Od začátku roku se kolem mě intenzivně točí články a videa o otužování. Není to jen o vlažné vodě ve sprše, ale plavání ve studené vodě a vysekávání děr v ledu. To bych nezvládla, mám ráda teplou vodu, 28° voda v bazénu je pro mě tak akorát. A letos? Zrovna dnes jsem skočila do vody, která měla pod dvacet stupňů. Odhodlání, pocit nejistoty, který doprovází výskok a nemožnost změny rozhodnutí, které přechází do euforického stavu způsobeného příjemně chladnou vodou připomínající svou teplotou horskou bystřinu, zvýšení důvěry ve své kroky a poznání, že právě ten skok do neznáma byl to nejlepší, co jsem mohla pro sebe udělat. Mohla jsem i nadále přemýšlet, jestli ta voda není moc studená, jestli mi nebude zima, pochybovat jestli to nevzdám po ponoření prstů na nohou. Ale já to neudělala. Oblékla jsem si plavky a jistá svým rozhodnutím šla a skočila…
S láskou
Michaela Famfrlová
Fotografie od Lachlan Ross na Pexels.com
